Redakce iSVĚTELSKO
06. 09. 2024.
Ve Světlé nad Sázavou aktuálně probíhá první etapa rekonstrukce ulice Čapkova. Největší změnou je zrušení troj...
Partneři zpravodajství
Ti předurčení 1
14. kapitola - Ebbe
Absolutní ticho v lese rušil jen přerývavý dech kněze. Celou noc se jeho tělo zmítalo v bolestných křečích, bránilo se přeludům a vnitřním strachům. V každé nové halucinaci se objevila ona dívka, nenechala ho spočinout. Konec každého blouznění byl stejný – ubodala ho. Vše cítil, jako by se to dělo doopravdy. Odevzdaný visel vstříc smrtelné náruči, ta se ale stále neotevírala. Nad ránem halucinace ustaly, na chvíli tedy zavřel oči a snad i usnul.
Probudila ho až studená voda. S leknutím procitl. Naproti němu stála Mlada, ruce zdvižené a kropila ho studenou vodou. „Jakou jsi měl noc?“ zeptala se ho nevinně a s úsměvem.
Nevěřícně na ni hleděl. Stala se z ní bestie, pomyslel si. Její výraz zel prázdnotou.
Ebbe si vzpomněl na svůj odraz ve vodní hladině poté, co prožil první útrapy při mučení jiné osoby. Jeho výraz byl podobný. Jenže on měl svého mistra, někoho, kdo mu ukázal, jak s tou zrůdou uvnitř sebe zacházet. Uměl svoje pohnutky zmírnit, nebo je naopak nechat narůst. Mlada ne. Viděl na ní, jak ji zlo pohlcuje. V jejím obličeji bylo dokonalé nic.
„Nevíš, s čím si zahráváš, Mlado,“ procedil při dalším přívalu studené vody.
Ušklíbla se na něj. „Ne! Ty jsi nevěděl, s kým si zahráváš, když ses začal míchat do mého života.“ Olízla si vysušené rty a bez zájmu pokračovala: „Sebral jsi mi obě děti i muže. Já tě připravím o tvou neomylnost, hrdost, rozum a v neposlední řadě o život.“ Dotáhla povolené uzly provazu na rukou i na nohou. Vytáhla z mošny půl bochníku chleba a začala ho krmit.
Zesláblý Ebbe neodporoval. Pud přežít ho nutil polykat velká sousta. Věděl, že odmítnout jídlo by bylo snazší. Vyčerpané, jedem napuštěné tělo by vydrželo méně. Odhadoval tak čtyři nová rozednění. Jenže to nedokázal, vnitřní touha přežít byla silnější než jeho vůle.
Mlada ho krmila a zvláštně si ho při tom prohlížela. Když dožvýkal poslední sousto, prolila ho svařeným vínem s mákem. „Odpočiň si, den je dlouhý. Až se bude slunce klonit k západu, přijdu.“
Úhledně urovnala všechny věci zpátky do mošny a rozešla se. Zdvihl k ní zrak a z posledních sil na ni křikl: „Podívala ses na ty pergameny?“
Zastavila se a zkoprněla. „Ne, spálila jsem je,“ odpověděla a otočila se k němu.
Poprvé spatřil v jejích očích náznak zájmu.
„Na těch pergamenech bylo všechno,“ hlesl potichu, „všechno se tím vysvětlovalo. Spálila jsi poklad. Psané tajemství mnoha lidí. Spis starý nekonečně mnoho úplňků, o lidech jako jsem já nebo ty.“ Ebbe sklopil zrak, přemohla ho beznaděj.
Mlada k němu přistoupila. „Neumím číst ani psát!“ odsekla.
Zlomený muž už ani nevzhlédl. „Kdybys to nespálila, mohl jsem ti všechno vysvětlit. Už je vše ztraceno, všechno. Dar od bohů skončí s námi dvěma.“
Mlada zavrtěla hlavou, odvrátila se od něj a odešla do lesů.
Dočetli jste až sem? Líbí se Vám kniha? Tak se můžete těšit na další kapitolu již příští týden...
Nechcete čekat? Objednávejte zde.
