Redakce iSVĚTELSKO
06. 09. 2024.
Ve Světlé nad Sázavou aktuálně probíhá první etapa rekonstrukce ulice Čapkova. Největší změnou je zrušení troj...
Partneři zpravodajství
Ti předurčení 1
23. kapitola - Ztracená
Podzim ji našel schoulenou vedle skály. Zem kolem ní byla rozkvetlá, ale o půl rysa dále se tvořily vysoké sněhové závěje. Byla promrzlá na kost. Tiše dýchala a bála se i pohnout. Byla to pouhá půlka cyklu měsíce, co se vydala na svou první službu. Pohladil ji po tváři a položil na poryv větru. Posadil se vedle ní a okamžik, než se rozletěl zpátky do údolí, ji pozoroval. Zavřela oči a propadla se do hlubokého spánku. Podzim ji přikryl svým pláštěm, když rychle vzlétli nad koruny stromů.
Jakmile dorazili do Údolí, rozrazil nohou dveře a s Jarem v náručí málem vrazil do Léta, která nejistě křižovala světnicí. „Je v pořádku?“ překotně se zeptala. „Zima šla do služby,“ dodala.
Podzim pokýval hlavou. Položil Jaro do postele, sejmul z ní plášť a přikryl ji peřinou.
„Nenašel jsem Iflot s Fons.“
Léto přestala přecházet a zarazila se: „Nenašel?“
Podzim ji navedl rukou ven na zápraží.
„Nebyly u ní. Našel jsem ji hluboko ve skalách, myslím si, že se navzájem ztratily. Půjdeš pro ně.“ Když viděl, že chce něco namítnout, zarazil ji. „Musíš je najít. Já zatím zůstanu s ní. Služby si otočíme. Až se vrátíš s Iflot a Fons, půjdeš ještě odpočívat. Zimu příští úplněk vystřídám já, abys neměla dlouhou službu.“
Přikývla. Ze dveří chatrče se v momentě vyřítily Anavi a Aestas. Obě cítily, že je to důležité a nedočkavě sledovaly očima Léto.
Podzim se na ně usmál: „Vezmi si i Folla a Those, s nimi se ti budou lépe hledat.“
Usmála se. „Díky.“ Aniž by se rozloučila, odrazila se a dlouhým skokem zmizela v lesích. Zvířata ji následovala.
Podzim se vrátil do chaty a posadil se na postel k Jaru, která upřeně sledovala prkenný strop nad sebou.
„Kde je Zima?“ promluvila prázdným hlasem.
„Musela jít znovu ven, když jsem tě šel hledat. Je slabá a unavená, neboj, nezavalí krajinu sněhem, a čím slabší bude, tím víc bude sníh a mráz ustupovat. Zbytek tvojí služby si potom rozdělíme já s Létem.“
Přetočila se na bok, zády k němu. „Nedokázala jsem určit sever, nebyla jsem schopna najít cestu ven ze skal. Pak už si skoro nic nepamatuju. Ztratila jsem Iflot, Fons se ji vydala hledat,“ s nádechem chtěla pokračovat, ale místo toho se rozplakala.
Položil ji ruku na rameno. „Tvé tělo bude ještě několik lét víc lidské než božské. Budeš cítit chlad, teplo i únavu víc než kdokoliv z nás. Dokud nebudeš zcela umět ovládat své myšlenky a dokud se nespojíš i s Iflot, budeš pořád víc člověkem. Krátký odpočinek a jídlo ti dodává sílu. Nám už ne. Naší silou je dlouhý spánek mezi službami.“
Obrátila k němu uslzený obličeji. „Kde je Fons a Iflot?“
„Léto je šla najít. Myslím, že budou někde poblíž v lesích. Neboj, ona je najde.“
Znovu se rozplakala.
„Pláč ti nepomůže, musíš cvičit. Půjdu si na chvíli odpočinout, než budu muset vystřídat Zimu, abych připravil půdu. Mezi lidi musí konečně přijít teplejší počasí. Odpočiň si, Léto tě vzbudí, jakmile najde a dovede domů Fons s Iflot.“
Rozloučil se s ní a natáhl se do volné postele naproti.
***
Počkala jsem, až Podzim usne, a potichu se vykradla ze světnice. Hledala jsem Léto. Nebyla však ani na zápraží, ani za chatou.
Vykřikla jsem: „Léto!“ Údolím se nesl můj hlas jako ozvěny božských zvonů. Ozvěna mi nazpátky přinesla ticho. Rozeběhla jsem se na západ od chatrče, vběhla do hustých lesů a znovu zakřičela: „Léto!“
Někde vysoko nade mnou, v severních stráních, jsem uslyšela táhlé vytí. Rozběhla jsem za zvukem a šplhala vzhůru, co mi síly stačily. Uřícená jsem nahoře vydechla a spatřila, jak Léto spolu s Anavi a Aestas krotí malou Iflot.
„Přestaň! Nechte ji být!“ vykřikla jsem.
Z posledních sil jsem se dlouhým skokem dostala mezi ně. Iflot se přikrčila k zemi a tiše zakňučela.
Létu přestaly divoce vlát vlasy a z jejích očí zmizel červený plamen. Anavi stáhla ocas a sedla si vedle ní
„Co jsi to udělala?“ ječela jsem na Léto. „Chovej se tak ke svým duším,“ řvala jsem celá říčná.
„Až se naučíš své duše ovládat, tak nebude potřeba je trestat,“ plná hněvu se mě snažila usadit Léto.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. „Kde je Fons?“
Léto se dotčeně otočila zády a rychle mezi zuby procedila: „To mi řekni ty, kde jsi ji nechala!“ Na to potichu sykla na všechny duše, aby ji následovaly ze stráně dolů. Podívala jsem se na Iflot. Ležela schoulená do klubíčka a přerývavě dýchala. Natáhla jsem k ní ruku, ale místo toho, aby se nechala pohladit, se po mně ohnala a kousla do natažené dlaně. „Au,“ ucukla jsem a vyčítavě se na ni podívala. „Já za to nemůžu, neměla jsi utíkat!“
Vlče se postavilo na všechny čtyři a mátožným krokem se rozešlo.
Vysoko nade mnou zapískal dravec a mezi stromy se mihl rychlý pohyb.
Fons však nevybrala prudký let a plnou rychlostí narazila do země. Několikrát se přetočila v kotrmelcích a zastavila se až o strom. Zůstala ležet na zádech s křídly roztaženými do stran.
Přiběhla jsem k ní, na okamžik jsem však zaváhala. Nestála jsem o další krvácející ránu na ruce. Moták se na mne podíval a tiše pípl. Rychle jsem ji podebrala do dlaní a kvapem se vydala k chatrči.
Léto seděla na zápraží a její vlasy stále měnily barvu ze žluté do červené. Oheň v ní ještě nevychladl. Střelila po mně ostrým pohledem: „To je Fons?“
Beze slov jsem přikývla.
Postavila se na nohy a okamžitě mi ji vytrhla z rukou. Vběhla s ní dovnitř. Uslyšela jsem vrzání podlahy a zvuky praskajícího ohně. Opatrně jsem nahlédla, Podzim stál na nohou a rozespalý se skláněl nad Fons. Když mě spatřil stát mezi dveřmi, pokynul, abych přišla blíže. „Bude v pořádku. Má tužší kořínek, než mívají ostatní zvířata.“
Léto přispěchala s vroucí vodou, položila ji na stůl k rukám Podzimu a vyběhla po žebříku na půdu pro byliny. Seshora přistávaly na stole různé druhy bylin – pelyněk, blín, máta a mateřídouška.
Podzim všechno kvapně shrnul do hrnce a promíchával s vařící vodou.
„Pojď ji podržet, musíme ji prolít vodou s dobromyslem a blínem. Nebude se jí to moc líbit, ale musíme to udělat.“
Přispěchala jsem k němu a vzala jsem od něho Fons. Když měla křídla složená podél těla, vešla se mi do dlaní. Jiskru v očích měla vyhaslou, ale stále jsem cítila její srdce. Tepalo silně.
„Neboj se,“ ozval se Podzim, „v přírodě se dožije jenom k deseti sklizním. V Barevném údolí se musí dožít mnohokrát delší čas. O to tužší má kořínek.“
Zkusila jsem se usmát, ale úsměv ztuhl na půli cesty. Fons v mých dlaních se klepala a tiše pípala. Vzdáleně jsem uslyšela, jak Léto sbíhá po žebříku. Poslední, co si pamatuji, byl pohled kaštanových očí. Spadané vlasy do čela a pohled dolů na Iflot, pak už jen teplo a něhu, které jsem směřovala k Fons. Vedle mých nohou seděla Iflot a tiše vyla. Dlaně se sevřely a pak jsem ucítila, jak v nich peří vlhne. Mokrá Fons zapípala. Oklepala křídla, zavrtěla hlavou a vzlétla.
„Tohle není jenom má práce,“ ozval se někde vedle mě hlas Podzima, „svařená voda s bylinkami měla především dodat naději a odvahu tobě.“
Pak jsem uslyšela Léto, jak sykla: „Ticho!“
„Ne, žádné ticho. Ona to musí cítit! Je naší součástí. Nechci a nebudu předstírat, že my dokážeme spravit všechno. Nebudu jí lhát,“ odpověděl Podzim. Svižným krokem se vydal ven z chatrče a po Létu se ani neotočil.
Stála jsem na místě, pozorovala kroužící Fons a dělala, že se mě to netýká.
„Za tohle můžeš ty! Dokud jsi nepřišla, všichni jsme byli v jednotě. Drželi jsme při sobě, Podzim mě měl rád!“ vykřikla Léto a utekla ven.
Stvořiteli, zakřičelo mé nitro, slyšíš mě? Proč mě trestáš? Nikdy jsem se nesnažila být někým, kým nejsem, někým, kdo bude soudit, určovat osudy druhých. Vím, že se to děje. Ale já to nechci! Vezmi si tu schopnost. Já ji nechci! Nešlo mi utnout proud křičících myšlenek. Snad po sté se mi podlomila kolena a upadla jsem na zem.
Schoulená jsem ležela a oddechovala. Poprvé od doby, co jsem byla v údolí, ke mně sama přišla Iflot. Stočila se do klubíčka k mému břichu a začala tiše a do rytmu mého dechu vrnět jako kočka. Fons ještě chvíli kroužila nad námi a pak se snesla do mých vlasů. Zašmodrchala se v nich, a než usnula, tiše zaskřehotala.
Pevně jsem je obě na okamžik stiskla a vyčerpaná jsem zavřela oči.
Dočetli jste až sem? Líbí se Vám kniha? Tak se můžete těšit na další kapitolu již příští týden...
Nechcete čekat? Objednávejte zde.
