Redakce iSVĚTELSKO
16. 05. 2024
Vítejte v našem / vašem ČTENÁŘSKÉM KOUTKU.
Pomalu se blížíme do konce prvního dílu fantasy románu Ti...
Partneři zpravodajství
Ti předurčení 1
25. kapitola - Léto
Od konce služby ji dělil poslední úplněk. Stála uprostřed žlutavého pole. Obilí jí sahalo do pasu. Vzduch byl těžký a půda suchá. Aestas se toulala po obloze a Anavi proháněla kuny v nedalekém lese. Léto procházela polem a rukou čechrala zralé klasy připravené na žně. Na jih od sebe zpozorovala část jezera, jehož zbytek se skrýval v jediném stínu skal široko daleko. Hladina jezera byla klidná, sem tam ji zčeřily nálety vážek. Ze skalních cestiček se začala k jezeru trousit žíznivá zvěř. Malátně hltala vodu, mláďata sotva stála na nohou.
Ostré slunce v zádech vrhalo stín daleko před Léto. Vedro panovalo v celém kraji, kam až dohlédlo její oko. Otočila se ke slunci, natáhla k němu dlaň a zakryla ho. Několikrát máchla rukou, jako by ho chtěla vyhnat nebo smazat. Na nebi se objevily drobné obláčky. Rukou, kterou držela haluz, si vypomohla a pohybem dlaní k sobě stlačila mraky na jednu hromadu. Vytvořila se temnější dešťová oblaka, která se dotýkala tak těsně, až vytvořila dojem nekonečné temné oblohy.
Haluz začala hřát. Na jejím vrcholu se vzňal oheň. Léto udeřila holí o zem a oheň vystřelil k nebesům. Vydechla teplý vzduch a popohnala svištící plameny větrem, které když se dotkly mraků, projel oblohou blesk. Nebe se plnilo novými mraky, den potemněl a obloha se zahalila do temnoty. Ozval se přicházející hrom, okolí ozářilo jasné bílé světlo, a než se spustil letní déšť, krajina na okamžik utichla.
Zvěř polekaně pohlédla k nebesům, květy se stočily do sebe, ptáci zmizeli z oblohy a jen z dálky bylo slyšet šumění listů padajících k zemi. Příroda se stáhla před přicházejícím ochlazením a tiše vyčkávala na první dešťové kapky.
Léto se rozhlížela kolem a v očích jí plálo vzrušení. Rukou stále zadržovala déšť, ale najednou se usmála. Cítila přicházet Anavi. Spustila ruku k zemi, mraky se uvolnily a začaly kropit půdu hluboko pod nimi. Nebe nad nimi se občas rozzářilo žlutou nebo bílou barvou, stromy a obilí se pohupovaly po směru větru.
„Takhle krásnou bouřku jsem zvládla poprvé.“
Anavi o ní otřela hlavu a tiše štěkla.
„Kolik služeb mi tohle trvalo?“ rozesmála se a znovu křikla do silného větru, „kolik?“
Vzrušením se začala třást. Pálilo ji na prsou, mělce oddechovala a ruce měla v jednom ohni. Z haluze sálal silný žár. Oči se zbarvily do ruda. Od pat až ke štíhlému pasu se šplhaly plameny. Kroutily se jako klubko hadů a nenasytně se plazily výš po jejím těle.
O chvíli později stála celá v plamenech. Hůl jí v rukou zčernala a na zem odpadávaly drobné, žhavé uhlíky. Léto se pod náporem větru ohýbala ze strany na stranu a hlasitě se smála.
„Konečně jsem to zvládla,“ pomyslela si vítězně.
Dočetli jste až sem? Líbí se Vám kniha? Tak se můžete těšit na další kapitolu již příští týden...
Nechcete čekat? Objednávejte zde.
