Redakce iSVĚTELSKO
16. 05. 2024
Vítejte v našem / vašem ČTENÁŘSKÉM KOUTKU.
Pomalu se blížíme do konce prvního dílu fantasy románu Ti...
Partneři zpravodajství
Ti předurčení 1
27. kapitola - Zima a Jaro
Zima posedávala na zápraží chatrče a ustaraně shlížela do Barevného údolí. Kde se u Stvořitele mohl zdržet, přemýšlela. Tohle se mu nepodobá, nikdy nepřesluhuje. Nedokázala vypudit černé myšlenky z hlavy. Na obloze kroužil netrpělivý Gyrf. Cítila, že už chce být ve službě, že touží všechnu sílou, kterou v sobě má, dostat ven.
„Už se blížím. Než měsíc vstoupí do novu, budu zpátky,“ nečekaně jí vstoupil do hlavy Podzim.
„U Stvořitele, díky,“ odpověděla zpátky překvapená Zima. Je v pořádku, ulevilo se jí. A už musí být nablízku, když se dokázal spojit. Opadl z ní strach, ale úleva nepřicházela. Co se muselo stát? Vždyť slouží už o jeden celý úplněk navíc. Nohy jí svrběly nedočkavostí.
„Už něco víš?“ zeptala se Jaro, která právě vracela z lesa.
Zima pokývala hlavou, neodpověděla, vstoupila jí však do mysli: „Dnes v noci je zpátky, budu na něj chtít počkat a zjistit, co se stalo.“ Vstala a vzala Jaro kolem ramen. „Pojď, půjdeme se projít k rybníku. Nevíš, jestli Léto už spí?“
Jaro přikývla a zahanbeně promluvila: „Myslím, že měla spoustu práce s napravením toho, co se mi nepovedlo. Když se vrátila, vyčerpaná se zhroutila do postele. Od doby, co usnula, se ani nepohnula. Anavi i Aestas jsou snad ještě vyčerpanější než ona.“
Nejstarší se na ni povzbudivě usmála. „Tohle není tvoje vina. Když přišla do údolí ona, nespali jsme dlouhou dobu. Jenže to si ona už nepamatuje, tedy nechce si to pamatovat,“ potutelně se usmála.
Ochranitelsky tiskla Jaro k sobě. Cítila z ní, že od doby, kdy se nepovedla její první služba, vyrostla. Úplňky zpátky přestaly i noční můry. Přestože stále dodržovala spánek jako lidé, tedy že se každou noc uložila do postele a s prvním rozbřeskem zase vstala, byla silnější a její umění a sebevědomí rostly.
Když se Zima vrátila ze služby, byla překvapená, že se Jaro již dokázala spojit s Fons. Cítila, že jsou obě jednou duší. Iflot se sice stále spojení bránila, ale poslouchala. Přikládala to těm mnoha zdánlivě nekonečným marným pokusům o přerod Živy v Jaro. Ale i to se spraví, promluvila myšlenka v ní.
„Je načase, abys přestala pravidelně spát. Až budeš znovu venku, nebudeš moci chodit ulehnout. Pokus se spánek oddálit. Až tě přemůže, nebraň se mu, ale jdi naproti tomu, co je uvnitř tebe.“
Jaro přikývla.
Zima pokračovala: „Stále platí, že až se budeš chtít vypovídat ze života lidí, z toho, co se tobě a tvým nejbližším stávalo, jsme tu pro tebe, ano?“
Jaro opět přikývla, ale nepromluvila.
Cítila, že nemá cenu tlačit, a rychle svedla řeč jinam: „Jestli nejsi unavená, něco ti ukážu.“ Tentokrát se její ústa roztáhla do tak vřelého úsměvu, že se nejmladší neubránila nadšenému přitakání.
Zima si přehodila přes dlouhé, bělostné vlasy kapuci a rukama spojila červený plášť k sobě. Roztočila se tak rychle, že dívka musela ustoupit, ale stále ji pozorovala – připomínalo jí to pohyb klacíku při rozdělávání ohně. Zima se točila, až v zemi udělala důlek. Odlétávaly od ní malé sněhové vločky a během chvíle byla zem pod ní zasypaná sněhovou nadílkou. Přestala a prohlížela si čerstvý sníh. Potom jemně zdvihla ruku od země k nebesům. Sníh se začal vznášet a poletovat sem a tam. Studeným dechem začala spojovat vločky v jednu velkou kouli. Tu hladila rukama, aniž se jí dotkla, a hromada sněhu začala nabývat podoby. Před Jarem stanul sněhový muž lidských rysů.
„Teď se dívej,“ pobaveně řekla. Dotkla se haluzí sněžného muže a ten se rozpochodoval.
Jaro polekaně couvla, ale ihned ji něco uvnitř zastavilo. Máchla rukou, v níž držela haluz, zavřela oči, a když je znovu otevřela, proti pochodující sněhové postavě vystříkl proud vody. Rychle ho popohnala teplým dechem, který ho ohřál natolik, že než voda dorazila k muži, vřela. Jakmile se vařící gejzír dotkl sněhu, muž na místě roztál.
„To bylo skvělé,“ pochválila ji Zima.
Jaro se zarděla.
„Přestaň se už, u Stvořitele, za všechno, co uděláš, stydět. Nejkrásnější a nejpřirozenější věci pochází z nás, z nitra našich duší. A nekoukej jak malá Iflot,“ rozesmála se a její radostný hlas se ozýval ze všech koutů údolí. „Pojď, naučím tě něco, jak bych to řekla, něco jarního.“
Jaro chvíli překvapeně koukala, a když Zima postřehla její údiv, rychle dodala: „Každý z nás umí něco od toho druhého. Já také umím nějaké jarní dovednosti, ty mě naučila tvá předchůdkyně.“
Šla opatrně o krok za ní, sledovala každý její pohyb a snažila se být ve střehu. Najednou se nejstarší odrazila a mohutným skokem se dostala k hranici březového háje.
Jaro se rozeběhla a v okamžiku ji doběhla.
„Tvoje skoky jsou delší než jindy,“ dostávala ze sebe udýchaně.
Zima se rozesmála: „Vždyť moje nohy už celý jeden úplněk měly být venku a sloužit. Tolik síly a nedočkavosti, co v sobě mám, jsem nezažila snad ani v době, kdy jsem byla mladá a sloužila v údolí pár služeb.“
Pak se naklonila k Jaru a zašeptala: „Pamatuj, co ti povím. Jsme čtyři pochodně. Nejsme stejně staré a nejsme stejně silné. Každý z nás má jinou přednost, ale ať se Stvořitel sebevíc snažil spravedlivě rozdělit své síly mezi nás, jednomu dal víc.“ Vpíjela se očima do Jara. „Víš, komu dal nejvíc?“
Jaro se plně soustředila a snažila si vybavit každou sílu i dovednost zvlášť.
„Vím, že to víš, ale při své skromnosti to neřekneš,“ lehce zamrkala a pokračovala, „nejsilnější stvořil Jaro.“
Jaro sklopila oči a těžce ze sebe dostávala slova: „Ale já se tak necítím, neumím tolik jako ty.“
„To je v pořádku, jsi mladá. Vše přijde časem a s důvěrou v samu sebe. Ale uvědom si to! Před kým led a sníh ustupuje ze strání, kdo připravuje půdu pro dobrou úrodu? Kdo zavlažuje stromy a louky, aby měly přes léto dost sil?“
„Já,“ odpověděla.
„Výborně,“ přitakala spokojená Zima. „Nyní ti ukážu, co mě naučila Jaro před tebou, a pak naučím něco já tebe.“
Než však stihla domluvit, prohnal se nad nimi silný vítr.
„Podzim je doma, budu muset jít ven,“ vyhrkla Zima a dlouhým skokem se dostala k chatrči.
Jaro chvíli nejistě postávala na místě, ale pak se také rozeběhla stejným směrem.
Dočetli jste až sem? Líbí se Vám kniha? Tak se můžete těšit na další kapitolu již příští týden...
Nechcete čekat? Objednávejte zde.
