Redakce iSVĚTELSKO
před 20 minutami
Opilý usedl za volant ve středu muž ze Světelska. S autem vyjel na účelovou komunikaci, kde následně zapadl a...
Partneři zpravodajství
Ti předurčení 1
30. kapitola - Rychtář
Rag seděl s královskými posly u velkého stolu v rychtářově domě. Dlouho nikdo nepromluvil, někteří se s přicházejícím ránem odebrali na lůžka. Rag však zatvrzele seděl a upřeně sledoval dveře. Rozbřesk se dostavil později, a kromě světla přinesl i první sníh.
Rychtář se opřel dlaněmi o stůl a poprvé po dlouhé době promluvil: „Ona nepřijde, Ragu.“
Aniž by se pohnul, odpověděl: „Přijde, já to vím.“
Rychtář zavrtěl hlavou, ale znovu utichl. Oponovat Ragovi bylo stejně účinné jako házet hrách na zeď. Rag do sebe obrátil plnou číši vína. „Musí přijít,“ výhrůžně šeptal. Mužům po jeho levici ospale padaly hlavy, když se chvíli po rozbřesku rozrazily dveře.
Do místnosti vstoupila Mlada. Několik mužů zděšeně vykřiklo při pohledu na to, co z ní zbylo.
„Co jsi chtěl, to máš,“ začala tiše a pevně mluvit přímo k Ragovi, „jsem tady!“
Ragovi cuklo v koutku. „Vítám tě,“ jeho hlas byl tichý ale nebezpečný.
Mlada vrhla pohledem po všech přítomných. „Všichni, co tu jste, zemřete v tiché hrůze. Podvolit se tyranovi je největší hřích. Staří bohové vás ztrestají,“ polkla a nevraživě pokračovala, „co přinese nový bůh? Utrpení, zkázu a smrt. Má slova se vyplní, až odejdu z tohoto světa.“
Rag se povýšeně zasmál. Vstal od stolu a pokynul mužům stojícím nejblíže k Mladě, aby ji rychle spoutali. „Odveďte ji za tou druhou čarodějnicí. Je vinna, už pouhá slova, která právě vyřkla, ji usvědčují z čarodějnictví.“
Muži odvedli spoutanou ženu pryč. Rag si spokojeně nalil další pohár vína a položil se do měkké židle. „Říkal jsem ti, že přijde,“ prohodil směrem k rychtáři. Ten, znepokojený tím, co viděl, začal nejistě přecházet po místnosti. „Lidé neuvěří, že jsou čarodějnice. Sám jsi viděl, co z ní zbylo? Je to chodící mrtvola. Jak by takový kus skoro nelidského nic dokázal zabít tři lidi? Proč by je zabíjela? Proč své dítě?“
„Co mi je do toho pekelného dítěte?“
„Lidé se mohou postavit na jejich stranu, vždyť Zelina pomohla tolika z nich a Mlada také,“ pokračoval rychtář.
„Ticho!“ umlčel ho Rag. „Budou pykat obě! Za to, co přinesly osadě, za smrt bratra,“ odmlčel se, hlava mu vínem i únavou začala klesat na prsa, „a věřím, že mají prsty i ve zmizení kněze,“ tiše dodal, než ho spánek zcela přemohl.
Rychtář vyšel z domu a zamířil ke sklepení, kam muži odvedli Mladu. Zapálil louč a vstoupil do temné a studené kobky. Na zemi se k sobě choulily obě ženy. Navzájem si zahřívaly prokřehlá těla. Zelina byla potlučená a na obličeji se jí rýsovaly modřiny. Mlada, ač vyhublá a zkostnatělá, vyzařovala klid a smíření. Zelina se občas zachvěla zimou, ale i ona se snažila nedat znát strach.
„Co tu chcete, rychtáři?“ vstala Mlada a přistoupila o krok blíž k němu. Nešlo se odtrhnout od jejích téměř mrtvých rysů v obličeji.
„Je mi to líto,“ řekl nalomeným hlasem rychtář.
„Nemusí,“ odsekla mu.
Muž se zarazil, zpytavě se na ni zadíval a pak měkkým hlasem promluvil: „Já s tím ale nic neudělám, Rag převzal vládu nad osadou. Královští zbrojnoši a poslové se řídí jeho rozkazy. Jako rychtář jenom vykonávám, co je mi nakázáno.“
Zelina se s námahou postavila a vstoupila do světla louče. Modřiny a známky bití měla po celém těle. „Co po nás chcete?“
„Pomoct vám. Vy jste zachránily moje dítě, když bylo potřeba, já zachráním vás. Utečte odsud. Nechám dveře otevřené, zmizte odsud a nevracejte se.“
Mlada se Zelinou si vyměnily pohledy. Mrazivé ticho přerušil rozhodný hlas Mlady: „Ne, neodejdeme. Jestli nám ale chcete pomoci, můžete.“
Zklamaný slovy Mlady se rychtář naklonil blíže: „Poslouchám.“
Dočetli jste až sem? Líbí se Vám kniha? Tak se můžete těšit na další kapitolu již příští týden...
Nechcete čekat? Objednávejte zde.
