Vysočina West
před 45 minutami
I když se už mnoho hradů a zámků uložilo do zimního spánku, hrad v Ledči nad Sázavou je tu pro vás i v listopa...
Partneři zpravodajství
Ti předurčení 1
35. kapitola - Za hranicí
Na hranici Barevného údolí a lidského světa se chvěla schoulená Zima. Přemýšlela nad sletem událostí. Co se to stalo? Jako zlý sen, ztrácející se v mlze, viděla hořící chatrč, v uších jí zněl opilý, mužský smích a pak se to celé událo, jako by to byl jeden krátký okamžik.
Celou ji pohltila nenávist. Vztek s ní lomcoval natolik silně, že nevěděla, jestli se jí tím tlakem nerozletí hlava. Viděla hladově se plazící plameny, které nenasytně pojídají jeden dřevěný trám za druhým. V jeden okamžik se dívala z bezpečí lesa na hořící obydlí a v druhý okamžik rozrážela dveře téměř rozpadlé chatrče. V rohu spatřila dívku. Měla pevně semknutá kolena k sobě, tvář schovanou do dlaní a vlasy jí zbělely hrůzou. Zima cítila, že je odevzdaná smrti. Když si k ní razila ledovou cestičku, vzhlédla. Měla pološílený výraz, na rozumu mdlá, to poznala na první pohled. Jakmile ji vzala do náruče, omdlela. Vynesla ji k pomezí lesa a louky, pohladila po tváři a ani nevěděla jak a proč, vdechla do dívky malou část svého já.
Tvář dívky se okamžitě začala měnit. Strachem a běsem vyhloubené vrásky se vyhladily, tváře zčervenaly, a když otevřela oči, její pohled byl opět rozvážný, klidný a odhodlaný. Zimu přesto neviděla, dívala se skrze ni. Vyskočila na nohy a opatrně, přesto kvapně se vydala do osady.
Zima poprvé ucítila slabost v nohou, ale i tak ji následovala. Dívka byla hbitá a ostražitá, velmi dobře se orientovala ve tmě. Zima ji fascinovaně pozorovala. Jakmile byla vesnice na dohled, vykasala si sukni, nedbaje chladu a vystartovala mezi obydlí. Nad vchodem do sklepa se zastavila, naklonila hlavu a zaposlouchala se. Zima stála v její těsné blízkosti a bedlivě ji pozorovala.
Dívka se lehce zatřásla. Zima si uvědomila, že na ni mrazivě dýchá a odstoupila od ní o krok dozadu. Dívka se pak sehnula a uchopila ze země nůž, který se tam povaloval. Zhluboka se nadechla, rozhlédla se kolem sebe a pevným krokem se vnořila do sklepa. Zima ji následovala.
Obě byly schované ve stínu schodů a pozorovaly vysokého muže, který opilecky křičel a hned na to uhodil jednu a pak i druhou ženu. V koutě ležel nějaký muž. Jedna z žen promluvila. Zima v ní poznala matku Živy. Vztek a nenávist se vrátily. Pohlédla na dívku. Ta ztrácela odvahu, nejistě přešlapovala z jedné nohy na druhou. Zato v Zimě se toho nahromadilo příliš, postrčila dívku, ta se mátožně rozešla, napřáhla ruku a bodla muže do boku. Pak ale opět začala couvat. V kratičkém okamžiku zpozorovala, že se muž chystá otočit. V mžiku byla u něj, z hole odlomila ostrý, krátký rampouch a dokončila několika rychlými pohyby dívčinu práci.
Dlouhým skokem se dostala ven ze sklepení. Slabostí se jí znovu podlomila kolena, nedokázala se napojit ani na Gyrfa ani na Inru. Chtěla zmizet, ale neměla sílu. Pomalu se tedy krůček po krůčku vydala k lesu. Našlapovala těžce a podpírala se o hůl. Namáhavě se posadila u lesa a začala čerpat sílu ze zmrzlé půdy.
Po chvilce se cítila silnější, zvedla se a dvěma dlouhými skoky se dostala na hranici Barevného údolí a lidského světa. Cítila, jak se k ní vrací síla, přesto zůstala ležet schoulená na zemi.
Co jsem to udělala, jak jsem mohla zabít?
Náhle ucítila přítomnost Podzima. Zakryla se červeným pláštěm a snažila se barevně splynout. Mysl ji nezradila a celá její postava se zbarvila do bíla. Podzim s Thosem prošel těsně kolem ní, zahloubán do svých vlastních myšlenek. Jakmile ji přešel, Zima vydechla a vrátilo se její původní zbarvení. „Díky za ten jarní trik,“ zašeptala k předchůdkyni Živy.
Z oblohy se k ní řítil obrys ptáka. Tvrdě přistál a zbylý kousek cesty k Zimě splašeně dochvátal po svých. Zlobně ji kloval do ruky, ale ulehl na její hrudník a zrychleně dýchal.
„Kde je Inra?“ vstoupila do něj Zima. Ticho.
„Mluv se mnou,“ pokárala ho. Ticho.
Z lesa na východ od Zimy se ozvalo vrčení, až potom se objevila postava rysa. Nesouhlasně kráčela k Zimě a nepřestávala vrčet. Když k ní ale došla, i ona se schoulila k Zimě a odevzdaně na ni položila hlavu.
Dočetli jste až sem? Líbí se Vám kniha? Tak už příští týden se můžete těšit na poslední kapitolu tohoto románu...
Nechcete čekat? Objednávejte zde.
